Čas pro změnu

Z OdriaWiki
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

„Vodní tříšť mi stříkala do tváře, ale to jsem ani nevnímal, stále jsem pozoroval tu Axamiťanskou loď. Pálil jsem ze svýho rychlopalnýho plazmakanónu jak o život. Vo ten nám taky, sakra, i šlo. Viděl jsem jak zasahuju jejich štít. Jejich palba narážela do našeho, no prostě hroznej kravál. Vypálili jsme plnou salvu z hlavních zbraní. Bum, prásk, nepřítel celej. Když v tom jsem na zaměřovacím monitoru zahlíd fluktuaci na jejich zádi. Zamířil jsem tam, a z obou hlavní je osolil, až kanón štěkal jak vsteklej pes“, námořník odcvrnknul špačka do moře a zapálil si další cigáro, „ Dávka prošla skrz.“, divokou gestikulací naznačil výbuchy „prásk, prásk, prásk! Celá ta loď se otřásla a spadly jí štíty. Pak už to byla jen otázka času, než byl celej ten velkej křižník na hadry“..

Hlouček nováčků visí ostřílenému mazákovi na rtech.
Na nástavbě nad nimi už nějakou chvíli stojí poručík Ferrek a dobře se baví. „Beogarde, slyším, že už zase potápíš křižník Dumbarse. Když máš takovou starost o nováčky, tak ti je od teďka dávám na starost.“, poposune si oficírskou čapku, a s dobrým pocitem povedené škodolibosti zapadne zpět do útrob lodi.
Mladý holobrádek Ihat se ptá námořníka Deimfala, „Co je zač ten křižník Dumbarse?“
„Víš, mladej, to je fiktivní nepřítel, vymyšlená loď…“
„On si to všechno vymyslel?“
„Si piš.“
„Se mi to už od začátku nezdálo.“
„Ale hovno, sežral bys mu to i s chlupama.“
Na obzoru právě vychází jiskrné slunce. Křižník Mihillatic krájí hladinu Opálového moře jako vystřelený šíp. Těsně nad obzorem je vidět nejvyšší vrchol Žraločích útesů. Válečná loď míří do jediné dosti prostorné mezery, kudy lze bezpečně proplout.

Kapitán Maxirv se opět přistihl, jak si mimovolně uhlazuje knírek. Stává se mu to když pročítá nudná hlášení o údržbě lodi, anebo, jako teď, když pozoruje prázdnou modř taktického okna, s jediným černým bodem, představujícím vlastní plavidlo. Ze shora se do okna začíná nasouvat zelená kontura Žraločích útesů. Poručík Ferrek se usazuje k navigační konzoli a skoukne údaje, „Soutěska ETA 25 minut, kapitáne“, a dál si potichu pobrukuje jakousi chytlavou melodii.
Na vizuálu se majestátně vyjímají vlnami ošlehané skály. Kapitán ledabyle stiskne tlačítko komunikátoru, „kuchyně, portněte mi sem bagetu se šunkou a jednoho lomcováka.“
Když dojídá poslední sousto, má Mihillatic soutěsku čerstvě za zádí.
„Kontakt na dvěstěčtrnáctém stupni!“, rozkřikl se důstojník od taktické, zároveň se v okně rozzářil červený bod. „Vzdálenost 57 mil, IFF negativní!“ Kapitán sebou cukne a polije si rukáv, „Dálkový sken!“ Můstek ožívá horečnou aktivitou. Nejedno čelo se orosí potem.
„Axamithský křižník třídy Noro.“
„Jsme vzájemně mimo dostřel hlavních zbraní.“
„Mám zaměřit rakety?“
„Negativní, plný výkon, kurs tři šest jedna tečka dvanáct, vyhneme se jim…“

  • * *


Z nadhledu se dvě tečky pomalu přibližují.Jejich dráhy se pomalu míjejí. Že by smůla?
Špatné načasování… ale nikdo se nedívá…
Jedna mysl vstupuje do proudu.
Vrátit.
Vyjmout.
Posun.
Zahladit hladinu skutečnosti…

  • * *


„Vodní tříšť mi stříkala do tváře, ale to jsem ani nevnímal, stále jsem pozoroval tu Axamiťanskou loď. Pálil jsem ze svýho rychlopalnýho plazmakanónu jak o život. Vo ten nám taky, sakra, i šlo. Viděl jsem jak zasahuju jejich štít.“, nováčci Rakud a Ihat poslouchají se zaujetím. Rakud si však musí jít nutně ulevit. “Zamířil jsem tam, a z obou hlavní je osolil, že kanón štěkal jak vsteklej pes“, námořník odcvrnknul špačka do moře a zapálil si další cigáro.
Na nástavbě nad nimi už nějakou chvíli stojí poručík Ferrek a dobře se baví. Ještě chvíli jej nechá házet patky na mladé, sám to ještě nedávno také dělával „Beogarde, slyším, že už zase potápíš křižník Dumbarse. Když máš takovou starost o nováčky, tak ti je od teďka dávám na starost.“
Mladý holobrádek Ihat se ptá námořníka Deimfala, „ Co je zač ten křižník Dumbarse?“
„Mladej, to je fiktivní nepřítel, vymyšlená loď… ale na to už ses mě ptal ne?“
„On si to všechno vymyslel?“, do očí mu zasvítí slunce, jak se otočí.
„Si piš.“
Nad obzorem žhne sluneční kotouč. Mihillatic krájí hladinu Opálového moře jako vystřelený šíp. Těsně nad obzorem je vidět nejvyšší vrchol Žraločích útesů. Válečná loď míří do jediné dosti prostorné mezery, kudy lze bezpečně proplout.
Kapitán Maxirv pozoruje zelené kontury Žraločích útesů v taktickém okně. Poručík Ferrek si u navigační konzole potichu pobrukuje jakousi chytlavou melodii.
Na vizuálu se majestátně vyjímají vlnami ošlehané skály. Kapitán ledabyle stiskne tlačítko komunikátoru, „kuchyně, portněte mi sem bagetu se šunkou a jednoho lomcováka.“
Mihillatic právě proplouvá soutěskou a kapitánovi zbývá sotva čtvrtina bagety, „Kontakt na dvě stě dvaadvacátém stupni!“, rozkřikl se důstojník od taktické, zároveň se v okně rozzářil červený bod nedaleko od černého uprostřed. „Vzdálenost 7 mil, IFF negativní!“ Kapitán vyskakuje ze sedadla, šálek s horkou tekutinou padá na zem a hned za ním ožvýkaný kus bagety „Zvednout štíty, poplach první kategorie, aktivujte zbraně a taktický sken toho bastarda!“ Loď ožívá horečnou aktivitou.
„Axamithský křižník třídy Noro!“
„Zvedají štíty!“

Námořník první třídy Beogard seskakuje do palebné pozice ke své zbrani. Ještě než zaklapne pancéřový kryt, vidí, jak se otáčí věže hlavních lodních zbraní.
Zbrojní systémy už jsou připraveny, zkusmo zahýbe hlavněmi, jestli nejsou zablokované. V zoomu vidí nepřátelský křižník, jehož zbraně se rovněž otáčejí…
„Kapitán všem střelcům, palte dle libosti!“
Ničivý potenciál zbraní je náhle uvolněn. Těžké lasery s lehkým bzučením ionizují vzduch, plazmová děla štěkají, ta velká občas, hluboko, jako velcí psi, ta menší v rychlých salvách, jako vzteklí ratlíci. Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Nepřátelská salva otřásá štíty, paluba se chvěje zpětnou vazbou. Většina vypálených střel nachází svůj cíl. Mihillatic se natáčí k protivníkovi přídí.
Poručík Ferrek studuje údaje na taktické konzoli. Data z výsledků palby a grafická znázornění se mu v hlavě spojují, „Kapitáne, mám nápad . Když zharmonizujeme palbu, sníží to sice úhrn poškození ..“


Na centrálním náměstí v Ostarcu se rozezněla znělka veřejného zpravodajství a rozsvítil se rámec holoprojekce. Dobrá polovina procházejících zvedá se zájmem zrak. Vidí záběr na moře, a na něm odehrávající se drama končící bitvy. Komentátorův hlas dramaticky oznamuje vítězství, které si právě připsala slavná flotila Xurhu. Je provolávána čest hrdinům. V pozadí záběru se potápějí trosky zničené lodi.

Dvě postavy stojící na útesu.
„Byl jsi si výsledkem jistý?“
„Ne.“