Mael 006:Slečna Klarin Schmelhorz
Seděla na záchodě a brečela. Jak malá holka, kterou již beze sporu nebyla, i když by se tak ráda cítila.
Za svůj život již zažila dost nepříjemných chvil.
Chvil, kdy se cítila trapně a ponížená.
Slova toho drzého spratka ji však zasáhla - jak se říká - na komoru. Navíc nemohla vyhnat z hlavy ten pohled jedenáctiletých očí, které se jí propalovali do duše.
Měla pocit, jakoby před ním stála nahá. Jakoby ta malá stvůra viděla přímo do její tajné komůrky, tam hluboko v mysli.
Jak se to mohlo stát? Já jsem tu v pozici síly. Já napomínám a trestám.
Nějaký usmrkanec, který vyrušuje, místo aby dával pozor, když se jej snažím něco naučit, má akorát sklopit hlavu a být rád, že nedostane poznámku.
Stará panna - tak se říká takovým jako já... Jako by bylo povinné mít nějaký vztah! Kolikrát jsem však dělala, že neslyším posměšky kolegů? Tvářit se nad věcí, když dobře vím, že nejsem. Chybí mi doteky, když jdu večer sama spát...
Proč jen na to poslední dobou nemůžu přestat myslet?
Teď se ale musím vzchopit. Tohle tomu malýmu šmejdovi neprojde!
Vyšla upravená a rázným krokem se vydala rovnou do ředitelny.
Nebude to poprvé ani nsposled co tam zazní jméno Mael Tongaki.
