Počátek 005:O pramatce Quan
Pramatky byly pro drelly učitelkami, průvodkyněmi a vůdkyněmi.
Byla to však Quan, která měla mezi nimi, za svého života, největší úctu a autoritu. Jakoby byla první mezi prvními.
Fyzicky patřila k vyšším, měřila přes 190 centimetrů, její postava byla atletická, její rysy poměrně jemné. Vlasy měla barvy světlé blond, což bylo v populaci velmi neobvyklé, dokonce i mezi jejími dětmi, jen tři z nich podědily tuto zvláštnost. V jejích očích fialové barvy se zlatými tečkami se zračila vážnost a klid. Málokdy se smála, ale když už se tak stalo, pozvedlo to srdce všem v okolí. Skoro vždy byla optimistická a měla dar dodat naději skoro komukoli, kdo za ní přišel.
Quan měla silný zvučný hlas, který se nesl daleko, byl spíše hlubší a příjemný na poslech.
První, bylo třeba drelly naučit, jak si obstarat a zajistit potravu a přežití. Na tom se podílely všechny pramatky a dalo jim to hodně práce.
Když nešlo o samotné přežití, organizovala Quan stavbu příbytků. Nejprve jednoduchých chatrčí a posléze pevnějších a bytelnějších staveb. Naučila lid jak chytat zvířata, která šlo ochočit či chovat, a jak se o ně starat, aby prospívala a byla k užitku. Zakládala zahrady a pole a vybírala plodiny vhodné k pěstování.
Věděla, jaké nástroje je potřeba opatřit, jaký mají mít tvar a z jakého mají být materiálu.
Instruovala všechny, jaké horniny mají v okolí hledat a podle toho lokalizovala zdroje kvalitního kamene na stavbu a rud, ze kterých šlo získat kovy.
První nástroje byly tvořeny za pomoci kouzel, protože ještě nebyly dostatečné pece ani kovárny, ale to šlo dělat jen v malém měřítku, neboť to pramatky velmi vyčerpávalo. Některé ženy se ptaly: "Proč máme zdlouhavě a pracně budovat to všechno, když lze nástroj stvořit za pomoci kouzla?"
Pramatky však vysvětlily, jak moc je to pro ně obtížné a tudíž neefektivní, a že nemohou být všude, a nebudou na světě navždy.
Umění zpracování kovů bylo náročné - mnoho drellů se jej pokoušelo naučit, ale málo jich mělo trpělivost a um dosáhnout praktické způsobilosti. Kování lákalo ženy, které vyráběly zejména velké a pevné věci, tak i muže, kteří spíše tvořily menší a jemnější práce.
Quan jako první z pramatek zakusila mateřství. Stalo se tak roku 14. Dcerka dostala jméno Tallasi, vyrostla z ní vysoká a silná žena, která se dožila 902 let, kdy zemřela věkem. Její otec Horlan kromě ní splodil s Quan ještě další dva potomky.
Mateřství bylo pro Quan celoživotní vášní - za život zplodila 105 dětí – 48 dcer a 57 synů. Svým biologickým potomkům nikdy nenadržovala před ostatními, neboť považovala všechny drelly tak trochu za své děti.
S postupem let se ale přesto vytvořili jisté skupinky. Někteří následovali určitou z pramatek více než jiné a pak tu byli ti, co se nevyhranili.
Družina následovnic Quan byla nejpočetnější.
K nejvýznačnějším z nich patřily Teylaq, řečená Ochránkyně, Sia Kladivo, Ruhunni Stavitelka, Luzarna Neodolatelná, Eklidd Živitelka a Hayraa Vodomilná.
Quan nejvíce z pramatek pracovala, málokdy si dopřávala odpočinek. Snažila se národ drellů držet pohromadě co nejdéle to šlo.
Jedno z jejích hesel bylo "Buďte si sestrami a bratry".
Krom mnoha vědomostí byla Quan obdařena i silnými schopnostmi z oblasti ESP, zejména viděním do budoucna. Mívala věštecké sny, a díky tomu se jí podařilo předejít řadě událostí, které by jinak znamenali zranění, či smrt. Ne vše, co viděla, však dokázala správně zařadit a vzhledem k obsahu, ji některá snová zjevení dosti trápila. S tím nejhorším se se svým lidem nesvěřovala, neboť nechtěla, aby se šířily obavy či panika.
V dobách, kdy se drellům již podařilo zajistit si stabilní živobytí, trvala na cvičení boje, výrobě zbraní a stavbě obranných postavení. Drellové přitom ještě neznali nepřítele. Mezi sebou neválčili a tak největším rizikem, proti kterému by se daly použít zbraně byly dravé šelmy a ani ty nikdy nebyly výraznější problém. Na loveckých výpravách se stávaly úrazy - výjimečně i někdo zahynul, ale častěji byl na vině pád z výšky či uklouznutí než setkání s divokým zvířetem. Zejména muži měli ke zbrojení odpor, ale i ženy ztrácely zájem. Jen menšina s nadšením cvičila jen tak.
Když jí pak události daly za pravdu, mnozí zpochybnili její rozhodnutí, že se o svá vidění nepodělila. Autorita Quan však byla i tak nezpochybnitelná.
Vysvětlila, že ať se snažila sebeusilovněji najít možnost, jak se některým věcem vyhnout, nešlo to, a alternativy, které viděla byly horší.
Quan prosazovala pospolitost a dlouhá staletí drellský lid žil v táboře a později městě Nó - na místě, kde se kdysi probudili. Postupně rostla potřeba širšího osidlování okolí. První trvalé osídlení mimo Nó založila Turi. Osada jménem Arku byla od začátku střediskem magie a alchymie.
Když se rozhořely boje s chasmity, Quan se soustřeďovala na obranu a útočení přenechávala jiným. Když se však dostali nepřátelé blízko, vyšla do boje s ostatními a zde se ukázala nejen její zručnost v boji se zbraněmi, ale i značná magická moc a síla jejího hlasu. Chasmité před Quan prchaly zděšením, či rovnou umírali při pohledu na ní. To vždy povzbudilo morálku obránkyň a tak se nikdy nestalo, že by bylo Nó chasmity dobyto.
Boje s chasmity znamenaly více úmrtí, a doba, kdy přišly, znamenala i začátek doby, kdy 0. generace pomalu začala vymírat díky přirozenému stáří. Toto a úmrtí Xyll zasáhlo Quan velmi hluboce.
Po začátku bojů se zvýšil populační přírůstek drellů, pramatka Quan však nejdelší dobu neměla žádného potomka.
Přestože svůj lid nikdy neopustila, nepřestala předávat své znalosti a vést drelly, osobně se však na čas všem poněkud vzdálila. V této době jí byly nejblíže Turi a Luzarna.
S přelomem tisíciletí nastala změna. Drellský národ pořádal velikou oslavu. Přestože situace byla více než nejistá, hodlali sami sobě i celému světu ukázat, že je nezlomí žádná protivenství. Tato ohromná oslava, která stála drelly mnoho zdrojů a po které se museli další dva roky uskrovňovat však jakoby Quan vrátila síly a elán do života. S obnoveným nadšením se zapojovala do mnoha aktivit, sama organizovala plánování a zakládání nových osad, tréning bojovnic i zlepšování technologického základu.
Také vychovala nové potomky. První z jejích dětí již tou dobou nežily, či byly v pokročilém věku.
Životní elán Quan vydržel dalších tisíc let, během kterých přišly lepší i horší časy, národ drellů se nezadržitelně zvětšoval a osvojoval si nové poznatky, z nichž některé tu a tam začaly i překračovat znalosti pramatek.
Oslava dvoutisícího roku existence, přestože mohutná, nebyla zdaleka tak bouřlivá a nákladná jako ta, jež se konala před tisíci lety.
Quan se v této době postupně začala stahovat z veřejného dění a více se věnovala osobnímu životu.
Stále nevypadala staře a všem říkala, že si jen potřebuje delší dobu odpočinout. Trávila hodně času se svými dětmi, vnuky, pravnuky a prapraprapraprapravnuky, zejména těmi v dětských letech. Potkávali se tak běžně přímí potomci Quan s těmi, vzdálenými i několik generací.
Jednoho dne roku 2106 našli Quan v jejím domě v lesích, kam chodívala, když chtěla být o samotě, mrtvu, vedle novorozeněte.
Turi ji zkoušela oživit, ale nešlo to. Zkoumáním došly největší kapacity přes léčitelství mezi drelly k závěru, že příčinou smrti bylo vnitřní krvácení po porodu.
Tělo Quan bylo uloženo k věčnému odpočinku v katakombách Paláce lidu v Nó.
Otec dítěte, Lorisol syn Turi, pojmenoval kluka Kornas.
