Počátek 006:O pramatce Xyll
Xyll vynikala mezi pramatkami fyzickou silou, vzrůstem a muskulaturou. Z pramatek byla též tou nejvíce impulsivní. V pozdějších dobách byla idealizována a brána za vzor drellské ženy.
Dvoumetrová Xyll měla přes metrák a půl ve svalech, černé vlasy si zkracovala na délku nejdéle po ramena, většinou ještě kratší. Dokázala se vřele a široce smát a jindy se vám z jejího pohledu mohla rozklepat kolena. Její oči měly pro drelly neobvyklou barvu hluboké modři.
K jejím největším nadáním patřilo umění boje - zápasu, boje se zbraní, střelby i vrhu. Znala, jak zbraně použít i vyrobit. Ovládala i taktiku a strategii.
Dalším jejím oborem byl lov a vůbec umění přežití v divočině. Byla nejlepší léčitelkou, ovládala léčení pomocí bylin, přírodních sil i psioniky.
Ovládala všechna psionická umění kromě ESP, v čemž vynikala Quan.
Hlas Xyll byl středně hluboký, ostrý a dokázala řvát velmi nahlas. Silou svého hlasu dokázala srážet protivníky jako tlakovou vlnou, později v bojích s chasmity i přímo zabít.
Na samotném počátku se soustředila na lov a odchyt zvířat k chovu. Později učila drelly boji a fyzické zdatnosti. I v dobách, kdy nebyli známi žádní nepřátelé se našlo dost zejména žen, které to zajímalo minimálně občas a dost těch, které to bavilo hodně. Xyllinu družina obsahovala mnohem menší poměr mužů než družiny ostatních pramatek. Z mužských následovníků tvořili většinu léčitelé.
Zdálo se, že to tak Xyll vyhovuje, mateřství jí příliš nelákalo a výrazně preferovala společnost jiných žen i v intimní oblasti.
Za život zplodila jenom tři potomky, dvě dcery a syna. První z nich se narodila roku 216 dcera Raegaxa, která po rodičích zdědila zejména fyzickou zdatnost a bojovnost. I zjevem byla matce velmi podobná, akorát její oči byly fialové. Otec Tarfid byl na muže velmi až enormně silný a nezvykle bojovný, celkově velmi zženštilý. Díky těmto vlastnostem byl Xyll blízký, ale též se spolu dokázali hlasitě pohádat, neboť byl též tvrdohlavý a nepoddajný, ne jako většina drellských mužů.
Když Raegaxa dosáhla dospělosti, panovala doba vylepšování a zvětšování.
Roky utíkaly, Xyll po čase porodila syna Lakkara, který se stal malířem.
Po roce 500 si Xyll usmyslela, že si pořídí perfektní luk. Pevný, přesný a silný tak, aby dokázal maximálně využít její brutální fyzickou sílu.
Zkusila všechna známá dřeva i známé kovy, ale z ničeho nedokázala vyrobit dostatečně dobré lučiště. Šla prosit lesní duchy, aby jí poradily. Ti nebyli příliš nadšení z jejích rozmarů, ale svojí tvrdohlavostí a ochotou podstoupit leccos, se jí nakonec podařilo získat dřevo z jádra vzácného stromu hluboko ve hvozdu. Tento materiál překonával vše, co drellové dosud používali, ale ani to Xyll nestačilo, a tak šla za duchy hor, kteří nikdy nebyli zrovna přátelští. Ti si na Xyll vymýšleli různé zkoušky a všelijak ji zesměšňovali. Xyll však byla odhodlaná, a tak jí po čase duchové darovali hromadu rudy neznámého kovu.
V táboře z rudy vytavily kov, toho však nebylo mnoho ale byl vskutku velmi pevný. Nakonec vyrobily slitinu kovu s nejlepší ocelí a z výsledku vykovali lučiště. To bylo přesně podle Xylliných představ. Kromě Xyll jej skoro nikdo nedokázal napnout. Problém však vyvstal s tětivou. I ty nejlepší se po pár výstřelech přetrhly - některé nevydržely ani napnutí luku.
Xyll se vydala do plání a lovila nejsilnější koně s nejkvalitnějšími žíněmi, ale nestačilo to. Zkusila s tím jít za Turi a její alchymistickou skupinou, jestli by nešlo nějak vylepšit trvanlivost tětiv. Ty se snažily, a skutečně dokázali trvanlivost zlepšit, ale ne dost, aby byla Xyll spokojená.
Během toulek po pláních Xyll párkrát v dáli viděla jednorožce. Ten se však vždy včas vzdálil. Jednou na něj zkusila na velkou vzdálenost vystřelit, ale jednorožec popoběhl a střela jej úplně minula a poté zmizel. Snažila se jej stopovat, ale jakoby zvíře mátlo stopy. Jednou zjistila, že stopuje v kruhu, jindy stopy náhle mizely.
Toto trvalo několik let. Pak jednou narazila na jednorožce ležícího v trávě s krvavými ránami na boku a na nohou. Byl živý, ale zjevně mu již nezbývalo mnoho sil. Když se k němu plížila, jednorožec na ní promluvil: "Nechoď blíže, Xyll zatvrzelá. Dobře vím, co sháníš, a vím, že si myslíš, že teď už ti neuniknu.
Běda! Můj život se skutečně chýlí ke konci, ale stále dokážu spálit své tělo na popel a upřít ti tvoji trofej!"
V tu chvíli náhle vzplanula tráva nedaleko.
"Znáš mé jméno, a tvrdíš, že víš, po čem pasu, ale možná nevíš, že se vyznám v léčení tak, jako nikdo jiný. Dopřej mi, po čem toužím, a věřím, že tě dokážu uzdravit."
"I kdybys to dokázala, mé dny jsou stejnak sečteny. Jsem již stará, s tím se nic dělat nedá.
Mám pro tebe jiný návrh. Můžeš si ze mne vzít, co chceš, pokud mi zde odpřísáhneš, že ty, ani tvůj lid nepůjdou od tohoto místa dále na jih po příštích dvě stě let."
"Dvě stě let? To je hodně dlouhá doba, kdo ví, co se může stát? Co třeba padesát let?"
"Nebudu s tebou smlouvat. Přijmi moje podmínky, nebo jdi! Pak ale nebudeš moci z mých žíních vyrobit tu nejlepší tětivu, a z hrotu mého rohu hlavici šípu, který probije a skolí cokoli."
"Kdyby tu tak byly Quan a Turi, abych se s nimi mohla poradit."
"Rozhoduj rychle, času je ... už velmi ... málo."
"Tak tedy budiž, přísahám!"
Po skonání jednorožce Xyll z jeho těla odstřihla žíně a ulomila roh.
Z žíní byly vyrobeny tři tětivy. Z hrotu rohu speciální šíp, který Xyll nikdy nepoužila.
Zbytek rohu byl rozdělen, z části byly vybroušeny další hlavice šípů, zbytek zaujal zejména Turi a ostatní alchymisty.
Takto Xyll získala svůj perfektní luk a drellové dodrželi slovo dané jednou z pramatek a až na výjimky nechodili jižně od bodu, kde zemřel jednorožec.
Následovala léta, kdy Xyll stále častěji vyrážela do okolí na průzkum, lov či jen tak. Někdy vyrazila sama, jindy se svými věrnými následovnicemi. K nejpřednějším z nich patřily Iqtasi Hbitá, Walan, Yurti Číhající, Nenx Statečná a Rotha Milosrdná.
Ostatním pramatkám dělala častá nepřítomnost Xyll obavy a vedly o tom z času na čas dlouhé debaty.
Když byla Xyll v táboře, předávala své dovednosti ostatním o to usilovněji.
Díky jejím výpravám též drellové objevily mnoho nových surovin a zvířat, případně získali povědomí o dosud neznámých končinách.
Roku 712 se Xyll s dalšími vydala na obzvláště dlouhou výpravu, která vedla k objevu chasmitů - inteligentních hmyzích ras. Setkání nedopadlo zrovna přátelsky.
Tento objev každopádně vyvolal mezi drelly veliké pozdvižení.
Vedly se dlouhé debaty, jak dále postupovat. Xyll navrhovala zorganizivat výpravu a zjistit o chasmitech co nejvíce, pokusit se s nimi navázat nějaké vztahy, a případně, pokud by to nešlo, tak je pobít. Většina však byla proti a naopak zakázaly výpravy přes hory na sever.
Xyll se to nelíbilo, dávala do za vinu tomu, že nultá generace dosáhla věku, kdy začala pomalu vymírat stářím.
Zintenzivnil se ale bojový výcvik a více zdrojů šlo na výrobu zbraní a obranných postavení.
Většina drellů doufala, že chasmité nezjistí, odkud pochází.
Roku 751 byly vyvedeni z omylu. Chasmité ve velikém počtu zaútočili.
Naštěstí předsunuté hlídky zachytili jejich příchod, tudíž útok narazil na připravenou obranu.
I tak drellové utrpěli četné ztráty, než se podařilo zbytky chasmitů zahnat na útěk.
Od této doby neměli drellové klid jako dříve. Malé skupiny chasmitů často škodily, kde se dalo, pokoušely se přepadat drelly, kdykoli na ně narazili a byli ve větším počtu.
Budovala se lepší obrana.
Zvýšila se porodnost, jelikož upadly obavy z přílišného nárůstu populace, a naopak mnoho drellů cítilo potřebu nahradit ztráty způsobené nepřáteli.
Xyll porodila dceru Nalgerri, která se jí moc nepodobala, a stala se bojovou čarodějkou.
Výzvám Xyll nakonec bylo popřáno sluchu a roku 800 byla uspořádána velká výprava na chasmity.
Podařilo se je zastihnout poměrně nepřipravené a způsobit jim velké škody a ztráty, nicméně se zjistilo, že jich je mnohem více, než se předpokládalo. Drellové se když začaly docházet zásoby a přibývat zranění stáhli.
Relativní úspěch jim dodal odhodlání, a tak se ihned dali do shromažďování zásob na další výpravu, ještě početnější a lépe vybavenou.
Tato výprava se uskutečnila roku 805. Drellové již upravili svoji výzbroj speciálně na boj s chasmity. Byli vybaveni kvalitními zbraněmi a oděni ve skvělých zbrojích. Chasmité však též nezaháleli, připravili obranná postavení a spoustu pastí. Použili magii, jakou u nich do té doby nikdo neviděl. Strhla se ohromná bitva.
Xyll drtila palcátem krunýře i těch nejlépe obrněných nepřátel. Když vzala do rukou dva scimitary, zústávaly za ní tucty nepřátel s usekanými končetinami, které buď dorazily bojovnice v zadních řadách, anebo byly ponecháni pomalé smrti. Když si našla místo s dobrým výhledem, uplatnil se její perfektní luk. Střely z něj vypálené zvládly prostřelit několik nepřátel najednou, anebo zabít chasmitu ukrytého za dřevěnou hradbou.
V rozhodující fázi bitvy se drellové dostaly do křížové palby chysmitích magiků, útočících z dobře opevněných pozic za řadami bojovníků. Xyll provedla se skupinou bojovnic výpad proti jedné z nich, která nejvíce znesnadňovala pohyb drellských formací a měla na svědomí již mnoho padlých. V tu chvíli se většina pozornosti hmyzáků soustředila na ně. Bojovníci nahrazovali padlé neuvěřitelně rychle, ve snaze zabránit postupu k pozici magiků. Když bylo jasné, že se jim to nepovede, obrátili na ně pozornost chasmití kouzelníci. Turi a ostatní drellští mágové se je pokoušeli krýt, ale byly již příliš vzdáleni. Magiky se podařilo eliminovat, ale prořídlá formace Xyll se ocitla v obklíčení a všechny bojovnice byly již velmi vyčerpané a většinou i zraněné. V zoufalém boji nakonec podlehly, kolem nich však byly hromady zabitých nepřátel. Vedle Xyll padla Walan, která bojovala celou dobu po jejím boku.
Přes drtivou početní převahu se drellům povedlo zvítězití. Cena, kterou za to zaplatili, však byla velmi vysoká.
V těch dobách bylo obvyklé pohřbít padlé na místě jejich poslední bitvy. Tělo Xyll však bylo vzato zpět do Nó, kde byla zbudovaná velká hrobka.
Xyllin luk byl jistou dobu uložen poblíž. V bitvě byla zničena jeho první tětiva.
