Stormchilde 125:Přemítání

Z OdriaWiki
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Chichi, chacha...
Tisíce barev podzimního listí.
Vůně vlhké kůry.
Madiiina tvář: "Teď si na řadě ty. Uvidíš, že mě jen tak nenajdeš! Počítej do stopadesáti"
"Jedna, dva, tříí.."
Ticho.
Tíseň.
Trnité křoví proniká srstí a drásá.

Ahh. Zatraceně!
Zase ten zpropadenej sen!
Já se snad nikdy a nikde pořádně nevyspím.
Ne, že by zrovna tohle podzemní bludiště bylo kdovíjak přívětivé. Ani sféry neví, co tu je, a to znamená potíže.
Potíže se spánkem to má podle těch zvuků z venku zjevně víc osob...
Ale ten sen...
Nechci aby se mi už zdál, však i v bdělém stavu myslím na své zmizelé dvojče až příliš často.
Radili mi abych zapomněl, ale to nechci. Bez Madii a jejího zmizení by řeka mého života nedávala smysl.
Prý komplex viny. Zatracený podvědomí.
Už to zase dělám. Myslím na to.
Třikrát zpropadeně, Yandaii jsi unavenej jak kotě, a stejně neusneš!
Ledaže bych si namíchal lektvárek, ale to je blbost - kdoví co číhá v těchhle smradlavejch chodbách. Pokud na nás něco za deset minut vybafne, raději budu trochu nevyspalý, než omámený.
Inritta si nejspíš užívá s tou medůzou - i když, jak si tak vzpomínám, tak ani nestavěla stan, takže asi nic nebude. Ta se už potřebovala uvolnit jako sůl.
Ještěže se mi v nočních můrách nezjevuje Coussari.
Úplně stačí co mi provedl ve skutečnosti. Na něj si rád občas vzpomenu než jdu spát, obzvlášť na to, co bych mu provedl, být s ním na pár hodin sám zamčený někde v místnosti.
Jo, mučení je nespolehlivá metoda výslechu, ale já nepotřebuju nic vědět! Chacha!
Jsem já to ale koumák, vyměnit jednoho nepřítele, za spoustu nepřátel.
Patnáct let života, ale není zrovna málo, pro někoho, kdo přirozeně nežije tisíc let.
Jestli někomu něco závidím, tak to jsou vzpomínky těchhle dlouhověkých.
Oni zažili Velkou válku!
Z těch jejich vyprávění by se dalo napsat několik knih!
Je to paradox.
Závidím něco, co bych vlastně na vlastní kůží zažít nechtěl.
Ty bojůvky, co jsou můj denní chleba, jsou docela dost hnusný, ale před Velkou to bledne, to se nedá popřít.
Historie je fajn.
Je hezké vědět, jak to nakonec dopadne.

"Vstávat! Budíček!"

<< Předchozí Pokračování >>