Flowarg 3128

Flowarg je hraniční provincie Elwingilského království, které leží hluboko ve vnitrozemí kontinentu Pengera. Panuje zde mírné klima a nejhorší přírodní úkaz, který se zde pravidelně objevuje, je vichřice či silná bouřka.
Provincie těží z ekonomického vzestupu království, ale veškeré novinky se sem dostávání s mírným zpožděním. Je to způsobeno částečnou izolací Flowargu. Zatímco jiné hraniční provincie profitují z přeshraničního obchodu, Flowarg hraničí s Drakherem, který byl po tisíce let zemí volných nemrtvých, a tudíž zde žádný obchod neprobíhal. Ani nyní, rok po anexi Drakheru Nagashským impériem, se toto nezměnilo. Hranice byla a stále je jen zdrojem problémů.
Na západě Drakher, na východě hvozd. Díky velmi striktním pravidlům pro pobyt je Itheanský hvozd prakticky neprůchozí bariérou. Za pošlapání kdejakého kapradí či sběr dřeva jsou zde pokuty a jiné nepříjemné tresty, o lovu dokonce ani nemluvě. No a druidi mají oči všude, kdoví jaký pišišvor může být jejich skrytým špehem, navíc normální cesty tam prakticky nejsou.
Cesta na sever se projít dá. Jsou tam hory, ty ale nejsou až tak moc vysoké. V zimě jsou tam hromady sněhu, nekonečné závěje a laviny, ale od pozdního jara do raného podzimu to celkem jde. Cestičky se vinou nahoru a dolů po stráních. S vozem se projet nedá, ale šikovný a zdatný cestovatel s dobrou mulou to zvládne za nějaký ten den či týden. Možná cestou narazí na nějakou tu šelmu...
Na jih vede královská cesta, která obchází hvozd a spojuje Flowarg se zbytkem království jako velká tepna obchodu.
Obyvatelé provincie jsou napůl lidé, napůl zástupci ostatních ras či míšenci. Najdeme zde dost půlelfů i čistých elfů, hobity a kudůky, zejména v úrodném středu provincie, kde farmaří a včelaří a překvapivě dost mongů, jejichž největší komunitou v kraji je město Quazilla. Trpaslíků zde nežije tolik a třeba krollů a kočkonů jen nemnoho tu a tam. (Chcete-li zaručeně vidět kočkony, navštivte místní chrám maoghi!)
Ti, co zde žijí jsou zvyklí na leccos. Čím blíže západní hranici, tím více. Volní nemrtví totiž vždy překračovali hranici a působili potíže, což se projevuje mimo jiné i velmi nízkou popularitou temných symbolů v této provincii. Chodit po kraji sám si dovolí jen málokdo. Bezpečnější je chodit ve skupině a aby každý byl alespoň něčím ozbrojen. Osady mívají palisády či hradby a někdo ve dne v noci hlídá, kdo se blíží. Krom toho v kraji funguje Cech chodců, který sdružuje odvážlivce, kteří kraj od nemrtvých čistí a jsou za to dobře placeni. Inu za poslední rok nemrtvých ubylo. Lidé si snad mohou trochu oddechnout. Horší to je pro Cech, kterému bylo zkráceno financování a ten v reakci na to přestal nabírat nováčky.
Dalo by se říci, že pro mladé je práce dost. Situace je příznivá rozšiřování statků, zvětšování stád, a i ve městech je příležitostí dost, obchodu i řemeslům se daří. Pro ty dobrodružnější povahy se však jedna velká příležitost uzavřela.
Co zbývá? Nechat se odvést do armády? V kraji je velká posádka a náborové centrum ve městě má dveře otevřené. Ne každý ale rád poslouchá rozkazy a miluje dril. Pak je tu možnost dělat ochranku kupeckým karavanám, to nenese tolik, ale většinu cest se nic nebezpečného nestane. Bohatství ani sláva v tom však neleží.
Vždycky je tu ale možnost udělat se pro sebe, najít pár podobných šílenců a buď brát zakázky, co se objeví, anebo po kraji zkusit šťourat, co se kde skrývá. Možnosti se sami nabízejí. Povídá se toho po hospodách hodně.
O tom, co se děje za hranicí, jaké to tam teď vlastně je? Počet nemrtváků přicházejících odtamtud značně poklesl, ale neustal. Ti, co se tam vydali na průzkum, se prý nevrátili, ale konkrétní osobu, která takto zmizela obvykle nikdo jmenovat nedokáže...
V západním polesí prý byly viděny divně pokroucené stromy a podivné postavy v kápích, mizející při pokusu o kontakt, ale možná se jen někdo napil ručního děla více než bylo zdrávo...
Kalwetirské skály prý skrývají kdejaké poklady, které zde ukryli dávní loupežníci, penězokazci či uprchlí mordýři skrývající se před zákonem a nedávno tam prý byla spatřena strašidelná zjevení, obzvláště v noci. Inu skály mohou za světla měsíce působit tajemně...
Sireom, hlavní město provincie se pak prý stalo rejdištěm jakéhosi podivného šíleného starce, který za nocí unáší děti. Věřte nevěřte, synovec to slyšel od kamarádovy tety...
Mezi místními jsou populární germánsko-seversky znějící jména např. Elrik, Torond, Dagblad, Sigmund, Margitha, Thinga a v kraji nejpopulárnější tanec je jakási nepojmenovaná forma podobná skočné polce.
V menších městech a na venkově mají velmi dobrou pověst bílé symboly. V hlavním městě je populární Jalon - provozuje špitál a snaží se pomáhat nemocným - i těm chudým. Symbol Gondiem je zas populární u mladších ročníků z řad střední a vyšší střední třídy, v místním chrámu se pořádají orgie a v určité svátky jsou i přístupné veřejnosti. V hlavním městě provincie je pak ještě chrám Thiriatii, kde se pohybují jedinci blízcí dnu společnosti a malý chrám pentagramu, který je mnoha trnem v oku, nicméně vyznávání temných symbolů je v království legální, takže se s tím nedá nic dělat, nicméně mezi místními je návštěva tohoto zařízené považována za faux-pas.
Ve městě Quazilla jsou hned dvě vyhlášené šermířské školy. Fungují zde už odnepaměti a panuje mezi nimi velká vzájemná řevnivost. Jsou to školy Naquedeřina a Silidixina - pojmenované po svých zakladatelkách. Jejich věhlas je takový, že přiláká studenty leckdy až z hlavního města království či ze sousedního Khara Thorwalisu.
Zástupcem krále v provincii je guvernér hrabě Hugerd Ferigneir, který svůj úřad vykonává buď z paláce v Sireomu, anebo z rodového hradu Helmrant, který je na dohled od jižní brány tohoto města. Mezi zdejší smetánku dále patří baron Yollao Illanci, jehož sídlo Mervedok, stojící severně od Elungwy, bylo nedávno přestavěno na honosný zámek, kolem kterého kvetou rozsáhlé zahrady s živými ploty, fontánamy, skleníky a voliéramy. Baron holduje módě, umění a moderním trendům vůbec. Mezi význačnými pány nesmíme pominout markýze de Fontespa, sídlícího na hradě Rothest na jižním konci Kalwetirských skal, jenž je ozdobou zdejšího veřejného života, pokud tedy zrovna nepobývá u dvora.
Podél hranice s Drakherem stojí několik příhraničních hradů, mezi nimi je pozorudný Ghastguard, který střeží mimo jiné rozliční démoni z různých sfér astrálu, neboť zdejší paní je velmistrem v theurgii.
Půjdete-li cestou z Elungwy do Remia, cestou nemůžete přehlédnout věž velmistra magie Aeternuse Goldlanna, čnící do výše tří set metrů. Vyrostla zde během posledních několika set let a majitel jí údajně stále zvětšuje! Patříte-li k těm šťastným, kterým umožní prohlídku, naskytne se vám nádherný výhled z jejího vrcholu.

Pravidlově

Tento setting je vhodný pro začátek hry s postavami na 1. úrovni ve dvou povoláních anebo na 2. úrovni v jednom, zejména pro hráče kteří o Odrii ani o pravidlech nic neví. Vše mohou objevovat spolu s postavami, které jsou na začátku své kariéry.
Hra není omezena délkou a předpokládá otevřený vývoj událostí.
K dispozici jsou všechny základní rasy a všechna povolání. Neobvyklé rasy jsou možné jen po důkladném zvážení a vyvážení.
Začínající postavy by měly být zasvěcencem maximálně v jednom symbolu, přičemž jsou nevhodné symboly Arachnix a Agliphax a Deranth nepřichází v úvahu.
Předpokládá se, že postavy pocházejí z provincie Flowarg či bezprostředního okolí a mají základní informace o provincii a širší o svém místě původu, pokud by postava byla z cizího prostředí, považuje se to za nevýhodu v hodnotě 5 bodů.

Pro další informace

Pokud by postava měla pocházet z hlavního města Sireom, tak zde.
Popis menších měst v provincii najdeme pod hesly Elungwa, Brudel, Hotnir, Dhomrod, Qazilla, Remio a Wetholen.
Další místa v i vně provincie jsou Itheánský hvozd, Jeleniště, Kalwetirské skály, Základna Thomrod či Západní polesí.
Případně by někoho mohl zajímat guvernér provincie Hugerd Ferigneir, anebo další zdejší známé postavy jako Generál Fersius Rader, Jersa de Ikkeron, starosta Renwo Gorikom, markýz Runrod de Fontespa, vikomt Tenwer Obardo a baron Yollao Illanci.

!!!Informace pro PJ!!!