Tenkrát za horama 110:Jako pohled do Slunce

Alaemma chvíli pozorovala, jak Leydenforz v dálce mluví s příchozími.
Nechtělo se jí poslouchat, co říkají a ani neměla náladu na zahálku.
Popošla kus za menší vyvýšeninu a jala se zkoumat detailněji onen podivný nárůst koncentrace elementu iota.
Ta neskutečná koncentrace ohně je jako ostré světlo, za kterým se skrývá jemnější předivo...
Ten oheň musí odněkud přicházet. Mám to! Jde to zespoda. Že by někdo dokázal čerpat žár ze středu planety?
Ne, to by v takové míře vyžadovalo až příliš energie. Tohle magické pole je divné...
Otočila se, chtíc požádat o konzultaci či spíš potvrzení tušeného.
Hydraščuk tam stál nahý.

<< Předchozí Pokračování >>