Z deníku dobrodruha 008

Vidláci jsou hrozně nespolehliví. Přehánějí snad víc než bardi.
Jednou po lesích honíme vlkodlaka, a on zaběhlej čokl.
Když říkali, že v tý boudě straší, moc jsme tomu nevěnovali pozornost a hodili tam kemp.
Před půlnocí se tam zjevila průsvitná postava, a hned na nás.
Všichni unavení, do boje se nám nechtělo.
Fleuriot křiknul: "To bude duch! Nemůže se vzdálit od místa smrti, anebo mrtvoly na víc než pár set metrů - utečeme mu!"
Zdrháme - potvora za náma.
Uřícený, dva kiláky v nohách, jazyk na vestě: "Tohle nepůjde, formace, postavíme se mu!"
Se štěstím jsme ho jakžtakž utloukli.
Byl to přízrak.

<< Předchozí Pokračování >>