Z deníku dobrodruha 014

Jdeme do většího města, protože tam, kde jsme byli, žádná zajímavá práce není.
Cesta, co je jindy docela slušná, je díky týdennímu lijavci, jedno rozbředlé bahniště.
Okrar navrhl, že to vezmeme zkratkou přes les, vždyť se přeci v přírodě vyzná.
Nu což, houštinami to sice nejde zrovna pohodlně, ale postupujeme.
Najednou před námi řeka. Normálně nevýznamná stružka, co přebrodíš, ani si kalhoty vyhrnovat nemusíš.
Teď běsnící proud.
Říká se, že tichá voda břehy mele. Tak bouřící voda taky, a o dost rychlejc.
V rozvodněné řece je jedno jestli umíš plavat.
Snažíme se navzájem držet. Hlavně nikdo moc dlouho pod hladinou.

<< Předchozí Pokračování >>