Z deníku dobrodruha 024

Tmu prořízlo světlo lucerny. Smrad zůstal.
Běžíme za Jorchou překvapivě prostornou, ale vlhkou chodbou. Oktar a Ježek stále prťaví.
"Nebylo by lepší být zas normální?"
"To nemůžou ovlivnit, musí se počkat až lektvar vyprchá," poučil Fleuriot.
Klikatíme se usilovně kanály, náhle Jorcha zastaví a stojí.
"Co se děje?"
"Tady maj bejt dvě cesty, jsou tu tři," zahořekovala Jorcha, nahlížejíc všemi směry.
"Oktare, cítíš odněkud nebezpečí?"
"Od rána cítím nebezpečí pořád, i teď."
"Kudy jsme měli jít?"
"Na rozdvojce doprava, ale my nejsme na rozdvojce ... Zatracenej vožungr!" zaklela Jorcha.
"Věčně tu stát nemůžem, střihnem to doprava a uvidíme, " rozsekl to Fleuriot.

<< Předchozí Pokračování >>