Z deníku dobrodruha 032

Je to čtrnáct dní, mě to ale stále nedá spát.
Sedíme vzadu na voze hluchého formana.
"Jestli exnu, a vy mně přežijete - spalte mně, nechci aby ze mně nějakej nekroš vyrobil nemrtváka, moje krámy si rozdělte."
"Mně nevadí, jestli mí tělo bude někoho strašit. Z mejch pokladů mi slibte, že najdete nějakýho Aldrika z Kethiamallu, a dáte mu rovnou třetinu," zapřísahá nás Jorcha.
"S kecama kdo dřív zhasne jděte do prdele. Každopádně já hodlám žít věčně, tak nemusíte mít péči," nevím jestli vážně, hlásí Fleuriot.
"Tak to sis vybral blbý povolání," říkám najednou s Jorchou, "a blbou společnost," dodává sama.

<< Předchozí