Pravidla mimo boj

Zde budou postupně probrána důležitá pravidla, která nejsou přímo součástí soubojového systému.
Některá však přesto využijeme v bojové situaci, či na boj budou mít vliv.
Pravidla zde zmíněná jsou součástí základního systému, další pak budou zmíněna jako volitelná.

Kostky a hody

Při hře se používá celá řada kostek a několik typů hodů.
Některé hody provádí hráč, jiné Game master.
Hody prováděné Game masterem jsou tyto:
Hod na seslání kouzla, aktivací psioniky, vyvolání elementála či výrobu alchymistického předmětu, viz. Obecná tabulka pravděpodobnosti úspěchu.
Někdy může PJ nechat tento hod provést hráče, ale je lepší, pokud jej provede sám, protože úspěch akce nemusí být vždy zjevný. Postava např. při výrobě lektvaru udělala chybu, lektvar bude dělat něco jiného, než zamýšlela, ale neví o tom. Provedl-li hod PJ, bude překvapen i hráč. Překvapení přitom mohou být příjemná i nepříjemná.
Hráč obvykle ví, jaká je jeho pravděpodobnost úspěchu, nejsou-li ve hře nějaké skutečnosti, před postavou/hráčem skryté.
Hod na použití dovednosti povolání
Tento hod též většinou háže PJ - u některých hráč ani nemusí znát jaká je jeho výsledná pravděpodobnost úspěchu (třeba odhady, vidění magenergie) - u jiných zas postava neví jak dobře se jí daří třeba být skrytá apod. Postava někdy může ovlivnit úspěšnost svého konání tím, že činnost provádí obzvláště důkladně, či naopak se snaží vše co nejvíce uspíšit. Toto je potřeba hlásit před hodem, aby to bylo možno započítat do výsledné pravděpodobnosti úspěchu - je dobré zmínit i jaké pomůcky relevantní pro danou činnost postava používá, případně zmínit i skutečnosti, které by mohly postavě v činnosti pomoci - a je-li hráč poctivý, i ty které jí snahu zhoršují - například připomenout jak moc je postava unavená či zraněná.
Hod na použití obecné dovednosti
Tento hod obvykle háže hráč - obvykle zde totiž neví, jakého výsledku je potřeba dosáhnout pro úspěch, případně míra úspěchu či selhání zde hraje roli. Obvykle platí, že čím více bylo hozeno, tím více je výsledek zdařilejší a naopak. Hráč provádějící tento hod by měl nejprve sečíst úroveň používané dovednosti s opravou za přidruženou vlastnost - např. Provazolezectví + Hbi, u dovedností které mohou záviset na více atributech - vybere ten vhodný, případně konzultuje s PJ jaký má použít, a poté hodí kostkou a nahlásí výsledek a k tomu zvláště pokud na kostce padla krajní hodnota (1 či 10).
Hod na obecnou dovednost si buď vyžádá PJ anebo jej může navrhnout hráč. Někdy stačí, že postava danou dovednost má a netřeba ani ověřovat úspěšnost, případně stačí, že má postava dovednost v dostatečně vysoké míře - to může urychlit hru, případně ji nezahltit mnoha zbytečnými hody. Naopak, pokud postava potřebnou dovednost vůbec neumí, je možné zamyslet se, jestli postava neumí nějakou dostatečně příbuznou dovednost, která by eventuelně připadala v úvahu - např. pokud postava ovládá Přežití v lese, tak i v horách jí to může nějak být platné, přestože ne tolik jakoby byla v lese. Pokud postava žádnou relevantní dovednost neovládá, ale stejně není nesmyslné, že by se o danou činnost nějak pokoušela, obvykle - hodí se jen se započtením opravy za případný použitý atribut.
Hod na atribut
Tento hod je podobný předchozímu, akorát si zde postava k hodu kostkou přičítá pouze bonus/postih za konkrétní atribut. Děje se tak třeba když je potřeba určit jestli postava uklouzla na ledě (hod na Hbi) či jestli vyrazí dveře (hod na Sil). Výjimečně se může stát, že je potřeba ověřit více atributů - zde může nastat případ, kdy se každý atribut ověří zvláště - pokud jde o nespojitelné činnosti, anebo se provede součet oprav za použité atributy vydělený jejich počtem (např. Fodl+Podl/2).
U hodu na atribut někdy záleží na míře úspěchu/selhání, jindy ne.
Hod může být oponován jinou postavou či bytostí (třeba přtlačování Silou), v takovém případě si hodí obě strany a porovnají výsledný efekt určí porovnání jejich výsledků. Některá ze stran přitom může být zvýhodněna či naopak znevýhodněna - míru případné výhody určí PJ.
Hod proti pasti
Hod opět velmi podobný tomu předchozímu. Obvykle je zde nastavena nějaká nebezpečnost pasti, která je-li překonána, postava se efektu vyhne. Někdy však může mít past více úrovní při jejichž překonání je efekt menší než maximální - až nulový, anebo také ne. Některým pastem se nemusí jít zcela vyhnout, jestliže došlo k sledu událostí vedoucím k jejímu spuštění. Obvykle se k hodu desetistěnnou kostkou přičítá oprava za použitý atribut a krajní hodnoty je třeba hlásit. Efekt jedné pasti někdy může vést ke spuštění dalšího efektu. Variantou hodu proti pasti je hod proti jedu.
Hod na postřeh
Provádí hráč procentovým hodem a platí, že čím méně padne, tím lépe. Některá povolání mohou mít dovednosti, které jim k tomuto hodu dávají výhodu. Někdy může více záležet na některém ze smyslů, což může být ohlášeno předem, nicméně i pokud není, je dobré připomenout PJ, pokud má postava některý ze smyslů lepší než normální.
Požadavek na hod na postřeh automaticky neznamená, že v okolí je něco, čeho by si někdo mohl všimnout, takže pokud po jeho hození nebylo oznámeno něco nového, nemá smysl nějak měnit plány postav.
Výsledek hodu má vliv na to jestli si postava něčeho všimla, anebo ne. PJ nechává hráče provést tento hod např. když je v okolí něco skryté či ne přímo zjevné, takže existuje šance, že si toho někdo všimne necíleně, anebo pokud existuje šance, že si něčeho relativně nápadného postavy nevšimnou.
Hod se neprovádí na objevení tajných dveří či pastí, které jsou dobře zamaskované - takové lze objevit obvykle jen cíleným prohledáváním oblasti, kde se nacházejí.
Výjimečně dobrý hod na postřeh může vyústit v to, že postava dostane více informací, případně v něco obecně pozitivního - a to i tehdy kdy třeba původně v okolí nic ke všimnutí si nebylo.
Výjimečně špatný hod pak znamená, že postava nejspíše nevěnovala pozornost tomu, co zrovna bylo důležité či dokonce se jí stala nějaká drobná nehoda.
Hod na náhodu
Obvykle hází hráč kostkou dle volby PJ, anebo PJ sám, pokud jde např. o něco co se postav bytostně netýká. Jedná se obvykle o situace, kdy nelze uplatnit žádnou vlastnost postav či jejich dovednost. Typické příklady jsou třeba když postava chce oslovit náhodného člověka na ulici, sáhnout do pytle a vytáhnout první předmět, co se namane, ověřit jestli chléb s máslem upadl na zem namazanou stranou či kdy je třeba určit odkud vane vítr.

Magie

Magie se na Odrii vyskytuje v mnoha podobách a říká se, že není nic, co by s její pomocí nešlo dokázat.
Pro hráče kouzelníka je magie jeho denním chlebem. Většina hraničářů disponuje svým vlastním druhem magie. Zvláštním případem je pak alchymie, která má však svou vlastní kapitolu.
Cílem magie se však může stát kdokoli, a i nekouzlící postava dokáže různými způsoby magii používat.
Celá řada kouzel vyžaduje souhlas příjemce. Tím se myslí, že kouzlo nefunguje pokud se postava jeho efektu jakkoli, i podvědomě brání. Předpokládá se, že postava se brání jakémukoli neznámému efektu, a tudíž aby tato pozitivní kouzla mohla být používána je potřeba aby došlo předem k nějaké domluvě. Pokud by se postava neznámým efektům nebránila - znamenalo by to mimo jiné, že se ani nebrání nepřátelským kouzlům, kterým by jinak mohla nějak odolávat! Pro postavu bez extensivní magické průpravy je přitom prakticky nemožné rozpoznat, co kouzlo, které na ní začíná působit, opravdu dělá, případně kdo na ni toto kouzlo sesílá.
Kouzla se běžně sesílají pomocí deklamovaných magických formulí a za použití gestikulace, nicméně i jen trochu silnější kouzelníci dokáží tuto nutnost překonat, a existuje celá řada předmětů, schopných kouzlit, u nichž toto též odpadá.
Z toho plyne, že v nepřehledné situaci je téměř nemožné vyhodnotit, kdo je původcem kouzla, které na postavu je sesláno, a není poznat, co dané kouzlo dělá, ve chvíli, kdy by mu ještě šlo odolat, a později, kdy již se efekt projevuje, je již pozdě.
Bez toho, aby postava byla sama kouzelníkem není ani možné se nijak naučit rozpoznat spřáteleného kouzelníka anebo určité konkrétní kouzlo.
Obvykle ani pozitivní kouzlo, které bylo postavou přijato, nemůže tato postava o své vůli zrušit, a nezbývá než počkat než samo přestane působit, či než jej zruší sesilatel, je-li to u daného kouzla možné.
Je-li postava cílem nepřátelské magie - řeší se to v rámci boje (obvykle útočná kouzla přímého poškození), anebo kouzlo překonává některý z atributů postavy, a případně hraje roli tzv. Rozdíl úrovní
Postava si pak hází proti pasti, kdy obvykle stačí hodit určité číslo či více, aby odolala efektu, případně může hrát roli míra úspěchu, kdy efekt je jen zeslaben při překonání nižší pasti, ale překonáním nějaké vyšší by mohl být i zcela negován.
Výjimečně se může stát, že magickému efektu nelze nijak odolat. Může jít o případ, kdy je poměr mezi silou efektu a cíle příliš velký. Jiným takovým příkladem jsou např. kletby, což je obzvláště komplikovaný, ale velmi mocný typ magie.
Použít magii za jistých podmínek může kdokoli. Kdokoli může použít kouzelný meč, či si obléci očarovanou zbroj. Složitější je to u předmětů, které mají vlastní magenergii, což zahrnuje i amulety symbolů.
Magičnost předmětu obvykle není na první pohled zřejmá - nejen to, zpravidla to není poznat ani při důkladném prozkoumání. K určení jestli a jak je předmět magický existují různé postupy spadající pod některá povolání.
Magie mnoha předmětů funguje bez ohledu na to, jestli o ní uživatel ví anebo ne. U jiných je ale potřeba aktivovat a určit co se má dít. Naučit se používat magický předmět obvykle není nic složitého, zvládne to prakticky kdokoli, komu to někdo, kdo to umí, vysvětlí.